Divadelní klub Troníček se nachází na rohu Vladislavovy a Purkyňovy ulice v činžovním domě, který byl postaven v roce 1938 stavitelem Františkem Troníčkem.
Architekt František Troníček (1876 – 1948) patří k důležitým českým stavitelům meziválečné éry. Spolupracoval s předními architekty a výtvarníky své doby a stavby na nichž se podílel patří dodnes mezi architektonické památky nejen na území města Prahy.
Jako stavitel, projektant či architekt pracoval mimo jiné s architekty Oskarem Novotným, Janem Kotěrou, Janem Kalousem, Antonínem Turkem, Osvaldem Polívkou, Josefem Gočárem či Pavlem Janákem ale i s umělci takových jmen jako byli například Josef Štursa, Otto Gutfreund nebo František Kysela.
Mezi nejvýznamnější stavby, na kterých se architekt Troníček podílel, patří rondokubistická Legiobanka (1921-1923), kubistické Učitelské domy na pražském Josefově (1921), areál někdejšího Pomologického ústavu v Praze-Ruzyni (do r. 1934), novorenesanční vinohradský Národní dům na dnešním náměstí Míru (1894), Palác u Nováků a Palác pojišťovny EGAP ve Vodičkově ulici (1927-1929), budova pražského Mozartea v Jungmanově ulici (1913) ale třeba i kancelářská budova a dílny pro firmu Páv v Holešovicích (1930) – dnes v těchto prostorách sídlí galerie DOX
Není bez zajímavosti, že nejméně další čtyři Troníčkovy stavby byly nebo jsou spojeny s uměleckou činnosti a divadlem. Vinohradský Národní dům byl sídlem Měšťanské besedy, pěveckého spolku Hlahol, Matice školské, Vinohradského Sokola a dalších spolků.
V paláci U Nováků působilo například Osvobozené divadlo, divadlo Járy Kohouta, Divadlo satiry a dodnes je zde známé divadlo ABC a konečně divadlo D 34 avantgardního režiséra E.F.Buriana sídlilo postupně v Legiobance a v Mozarteu, (které bylo posléze přestaveno na důležité nahrávací studio).
I to je jeden z důvodů proč byl 13.10.2013 otevřen, zásluhou vnučky a dnešní majitelky Troníčkova domu Rudolfy Šafusové a za pomoci jejích přátel, otevřen Divadelní klub Troníček. Ona sama k tomu dodává:
“ Tento dům byl postaven mým dědečkem, stavitelem Františkem Troníčkem, na sklonku éry první republiky, v r. 1938. Nebytové prostory sloužily dříve jako obchody a po znárodnění zde sídlila nechvalně známá celopražská noční zubní pohotovost.
Po roce 1989 a úspěšné a zdlouhavé restituci, zde byl opět zřízen obchod. Dům nebyl po čtyřiceti letech péče komunistů v nejlepším stavu a tak došlo v roce 2011 k celkové rekonstrukci. Když jsme uvažovali o využití přízemních a sklepních nebytových prostor, rozhodla jsem se pro netradiční cestu.
Od roku 2004, kdy jsem začala vystupovat v amatérském divadelním souboru NATĚSNO, jsme jako soubor měli neustálý problém kde naše představení realizovat. A tak ve spolupráci se všemi členy souboru bylo rozhodnuto. DIVADLO! Místo kde bychom my i naši přátelé mohli nejen zkoušet, ale hlavně hrát.
A nakonec, proč název TRONÍČEK. Vysvětlení je jednoduché. K poctě mého dědečka a potažmo i tatínka Ing. Jiřího Troníčka, kteří oba byli neuvěřitelné laskaví a pracovití lidé a jimž se, v rámci komunistického zřízení, nikdy nedostalo úcty a ocenění. A také pak proto, že mince troníček bylo velmi malé platidlo – penízek, podle kterého se i říkalo „ otočit se na troníčku“ . I tento divadelní klub je poměrně malý prostor, ale doufáme, že v něm vzniknou velké věci.”